Prosluněný Kábul zahalený do mlhavého oparu slz

Lidská lhostejnost je hojně důsledkem bezcitnosti, mnohdy však vychází i z nevědomosti. Je díky tomu naše provinění z netečnosti umírněnější? Stačí následně případné procitnutí, ukázka zájmu a přesvědčení, že i přes vzdálenost a neznámost nám krutost není lhostejná? Když se dozvíme o nějakém problému, ne každý má možnost a prostředky vypomoct, ne každý má konexe, s nimiž by něco zmohl. Když už se o něčem zlém ovšem dozvíme, dokážeme projevit empatii. Soudržnost. Cit. A navíc, lehce provinile, neskonalý vděk za to, že nám bylo umožněno žít přesně ten život, který žijeme. Především v nás ale tluče nesmírná touha jít a hned pomoct, zamezit příkořím. Jako právě po přečtení příběhu o afgánských ženách. Utlačovaných. Necenných. Ač ve všech ohledech stejně cítících jako jsme my.

Celý článek →

Jak rozjet vlastní byznys a stát se šťastným jako blecha

Kdo by nechtěl pracovat na volné noze, nejlépe z domu, kde by své produkty prodával s hrnkem kafe u pusy a přemítáním v hlavě nad tím, jak je zrovna někdo, v jakékoliv práci, děšen nátlakem šéfa? Je ovšem rozjíždění vlastního podnikání tak jednoduché, jak by se mohlo z letmého popisu knihy od Chrise Guillebeaua zdát? A jsou vůbec jeho ideje v naší české společnosti uskutečnitelné? Na to a jiné aspekty si musíte přijít v jeho knize, skrze niž nás seznamuje se svými tipy a radami na spuštění vlastního startupu. Neustále nás ujišťuje, že to není pouze konvenční práce, která nás musí živit, a která nám a naším blízkým musí obstarávat obživu a radosti. Chris sám přišel na to, jak spojit své záliby a schopnosti v jedno - nebo se přinejmenším pokusit vyhledat jejich průnik a využít ten - a myslí si, že když to tak jednoduše šlo u něj, proč se o svoje zkušenosti nepodělit s ostatními a nepomoct jim tak k lepšímu žití? No kouzelné, co říkáte?

Celý článek →