Bolestně ztracený potenciál pomatené Švadleny

Napsat kvalitní tajemnou knihu – tomu se říká výzva. Problémem takových příběhů totiž dost často bývá, že tajemné nejsou ani zbla, a místo toho by se daly oštítkovat čistě jako kýčovité. Hrají si na něco víc, než ve skutečnosti jsou, snaží se nás dostat do kolen prvky, které snad ani samotným autorům nemohli při jejich sepisování připadat originální, a co je na tom všem nejhorší? Že si to ani spisovatelé sami neuvědomují a slavnostně v předení tajů pokračují. Jenže pak přijde chvíle prozření, najednou neví, jakým směrem by měli příběh posunout, a všechno dopadne tak, že naprosto nikdo nemá tušení, o co vlastně jde. Všude jenom zmatek, zmatek a zase zmatek. Jak pro čtenáře, tak samotného autora. No a víte vy co? Tenhle případ je jako vyšitý pro Švadlenu.

Celý článek →

Churchillova záře pronikající nejtemnější hodinou lidstva

Podle jisté teorie je za hybatele dějin považováno množství aspektů, mezi než patří třeba technologický pokrok nebo hlubinné ekonomické síly. Lidstvo samo tak nezpůsobuje žádné změny, ale je zmíněnými hybateli obměňováno. Z toho lze odvodit, že my, lidé samotní, v rozvoji světa nehrajeme přímou roli, jen se přizpůsobujeme vnějším činitelům a necháváme se tak unášet vpřed do jiné éry, v nezastavitelném toku, který formuje lidské dějiny. Jenže už ze školních lavic na této teorii spatříme spoustu děr. Historie nám byla schopna ukázat, že i pouhý jedinec je schopen neuvěřitelných činů. Někdy lze polemizovat, že změny mohly být k lepšímu, ale u určitých individuí je tomu naopak. Dějiny postrádající sílu lidské osobnosti by daly za vznik současnosti, v níž by nám bylo dalece hůř, a proto do historie nesmazatelně patří – a jedním takovým člověkem je Winston Churchill.

Celý článek →