Skryté dějiny revoluce oxfordských překladatelů

Jazyk představuje komunikační prostředek mezi lidmi jedné národnosti - v hlubším smyslu ho dále můžeme definovat jako mocný nástroj, který stojí na počátku formování kultury, identity a politické moci společnosti. Už od počátku civilizace jazyk určuje, kdo má přístup k jakému vědění, tím pádem kdo má výhodu ve společenském vývoji. Na příkladech toho, jak jazyk a jeho privilegia ovlivňují běh dějin světa, je vystavěn příběh Babylon, který se zabývá nejen silou jazyka a jeho slov, ale i jejich zneužitím a dopadem na národy v kontextu kolonizátorství a revolučních změn.

Celý článek →

Metal, přátelství a tíha stárnutí

Mezigenerační propast má dozvuky od nepaměti. Příslušníci všech věkových kategorií rádi říkají, jak to za dob jejich dospívání bylo v různých ohledech lepší. Jak jsou ti mladí nevychovaní, ti starší zase nechápaví. Stereotypních nařčení v podobném smyslu by se dalo vyjmenovat nespočet, a byť s některými nesouhlasíme, nelze ignorovat jejich zakořenění v naší subjektivní pravdě. Všichni vyrůstáme v různých dobách, které nás svými normami a pokrokem tvarují jinak, a proto se logicky stává, že lidé s různorodě vštípenou myslí se budou dostávat do mezigeneračních konfliktů. To samo o sobě ovšem hned neznamená nic vysoce negativního - zkrátka je to jen jeden z mnoha dalších aspektů každodenního života, se kterými se musíme naučit vypořádat. Své o tom ví hlavní hrdina nového českého románu Těžké duše.

Celý článek →

Hranice mezi ctižádostí a zhýralostí

Téměř každý z nás se jistě někdy dostal do situace, kdy se po večeru stráveném ve společnosti, v pozdních hodinách a s ospalými víčky, snažil nalézt nejrychlejší cestu zpět do pohodlí svých peřin. Na hromadnou dopravu se s rychle postupující hodinovou ručičkou nelze vždy spolehnout, a po některých večerech člověk stejně dá přednost jakékoliv jiné formě dopravy zahrnující více pohodlí a méně sociálního kontaktu s dalšími cestujícími. Taxi služby, které by tomuto popisu odpovídaly, vždy ovšem představovaly jistý monopol a mohly si dovolit stanovovat ceny v ne dvakrát přitažlivých cenových výškách. Změna v tomto ohledu nastala s rozmachem v oblasti sdílené dopravy. A kdo má na položení základů tohoto způsobu cestování, stejně jako i jeho nárůstu popularity na trhu, dominující podíl? Uber, technologický gigant ze Silicon Valley.

Celý článek →

Bolestně ztracený potenciál pomatené Švadleny

Napsat kvalitní tajemnou knihu – tomu se říká výzva. Problémem takových příběhů totiž dost často bývá, že tajemné nejsou ani zbla, a místo toho by se daly oštítkovat čistě jako kýčovité. Hrají si na něco víc, než ve skutečnosti jsou, snaží se nás dostat do kolen prvky, které snad ani samotným autorům nemohli při jejich sepisování připadat originální, a co je na tom všem nejhorší? Že si to ani spisovatelé sami neuvědomují a slavnostně v předení tajů pokračují. Jenže pak přijde chvíle prozření, najednou neví, jakým směrem by měli příběh posunout, a všechno dopadne tak, že naprosto nikdo nemá tušení, o co vlastně jde. Všude jenom zmatek, zmatek a zase zmatek. Jak pro čtenáře, tak samotného autora. No a víte vy co? Tenhle případ je jako vyšitý pro Švadlenu.

Celý článek →

Churchillova záře pronikající nejtemnější hodinou lidstva

Podle jisté teorie je za hybatele dějin považováno množství aspektů, mezi něž patří třeba technologický pokrok nebo hlubinné ekonomické síly. Lidstvo samo tak nezpůsobuje žádné změny, ale je zmíněnými hybateli obměňováno. Z toho lze odvodit, že my, lidé samotní, v rozvoji světa nehrajeme přímou roli, jen se přizpůsobujeme vnějším činitelům a necháváme se tak unášet vpřed do jiné éry, v nezastavitelném toku, který formuje lidské dějiny. Jenže už ze školních lavic na této teorii spatříme spoustu děr. Historie nám byla schopna ukázat, že i pouhý jedinec je schopen neuvěřitelných činů. Někdy lze polemizovat, že změny mohly být k lepšímu, ale u určitých individuí je tomu naopak. Dějiny postrádající sílu lidské osobnosti by daly za vznik současnosti, v níž by nám bylo dalece hůř, a proto do historie nesmazatelně patří – a jedním takovým člověkem je Winston Churchill.

Celý článek →

Stín krkavce zahalil mé srdce

Vybavuje se vám onen mořský koník ve filmu Hledá se Nemo, kterému nezbývá než žít v moři, ačkoliv je alergický na vodu? K této situaci bych se dala přirovnat já se svým vztahem k epickým fantasy knihám – nedokázala bych popsat, jak horoucně je miluji, ovšem když v nich dochází na první brutální umučení, jsem nucena zalézt pod peřinu a pro zklidnění mysli myslet na duhu a jednorožce. Jenže já ty knihy vážně miluju. Takže jdu číst znova. A proces se opakuje. Zkrátka si nemůžu pomoct a chci si číst o dracích a jiných stvořeních, chci sledovat rytířské turnaje a mocenské bitvy, chci být u zrodu děsuplných věšteb a sledovat osudy prokletých hrdinů! Ovšem když to chci, musím se holt přenést přes fakt, že fantasy se neobejde bez tun uřezaných končetin a hektolitrů prolité krve, říkala jsem si. Pak mě zahalil Stín krkavce a já se blahem nezmohla na slovo – poznala jsem totiž autora, který se mě konečně nesnažil zaujmout tím, kolik druhů usmrcení pro svůj příběh vymyslí.

Celý článek →

Pro klidný život nedoporučuji poštvat proti sobě pastelky

I přesto že si člověk podobné věci přiznává hodně těžce, nelze jim utéct. Konvence tu jsou a nejsmutnější vždycky je, když se člověk stane pozorovatelem toho, jak jsou tyto společenské normy vnucovány malým dětem, které se jim nemohou bránit a ihned je přijímají za své. Vezměte si jen samotné kreslení pastelkami. Nebylo by fajn vybarvit oceán růžově? Přestat na trávu používat jenom zelenou? Vyměnit slavnostní červenou třeba za béžovou? Jasně že bylo. Jenže učitelka na výtvarku by to nepovažovala za projev originality, ale pošahanosti, takže to radši neděláme a jedeme v zajetých kolejích. Jenže víte vy co? I samotné pastelky to nebaví a může se stát, že vám jednoho dne prostě utečou!

Celý článek →

Nikdy se nevzdejte sami sebe

Stát si za svým je rozhodně fajn. Určitě je to mnohem přijatelnější, než jako tupá ovce přijímat názory ostatních, když se nad nimi pomalu ani nezamyslíte. Ale bojovat za ně stůj co stůj? To vždycky taky není nejlepší řešení. Obzvlášť, když i vy sami víte, že rozhodně existují lepší možnosti. Člověku to ovšem někdy prostě nedá a i přes vidinu namlácení si na držku svůj postoj nezmění, jelikož by tak přiznal pravdu druhého. A nebudeme si nic nalhávat, přijmout vlastní porážku není lehké pro každého. Ale když bojujete za sebe. Nevzdáváte se svých snů. Držíte se svých návyků. A věříte, že jednou to dokážete, že uspějete. To je prostě super, nemyslíte? A ačkoliv podobným postojem může člověk iritovat každého ve svém okolí, stejně to lidé dělají. A nejinak jsou na tom hrdinové z povídkového souboru Krása mnou pohrdá.

Celý článek →

Věděli jste, že můžete zvládnout úplně cokoliv?

Ačkoliv vás všichni v okolí ujišťují, že každý jednou objeví ten pravý obor pro sebe, když se člověku jakoby vše bortí pod rukama a nikde se nenachází něco, v čem by doopravdy vynikal, všechny optimistické vyhlídky se rozutíkají dost rychle. No a proč se sám snažit, že? Každý přece na něco konkrétního talent má, i když ne třeba na něco, co by zrovna rád, ale jelikož jsou to věci jednou provždy dané a nemůže se s nimi nic dělat, k čemu se vůbec do něčeho hlouběji ponořovat, když stejně víte, že vám to nepůjde. Vidíte to snad podobně? Tak to se hezky zastavte a uvědomte si, jaká je to pitomost. Byť totiž talent nikdy není k zahození, úspěch se neopírá jen o něj, a když se nenecháte svazovat starými přesvědčeními, že co vám jednou nešlo, nikdy už ani nepůjde, přijdete na jednu krásnou věc – že můžete zvládnout úplně cokoliv, co si jen usmyslíte.

Celý článek →

Tálibánem zakázané dračí turnaje

Na pouštění draků bych až do nedávna žádné vzpomínky neměla. Co se obecně mého dětství týká, jde jen o sled bledých obrazů sem tam vyvstávajících z mysli. Není tomu ovšem nijak dlouho, co jsem se rozhodla probrat starými fotkami, a co jsem to jen nenašla? I video! Jen si to představte, pohodová rodinná atmosféra, slunce září, otec se synem s radostí pouštějí draka – ale počkat, co to tam v rohu? No jo, celá já, ubulená, že mi to nejde. Ačkoliv se od toho dne změnil snad celý svět, jedna pozoruhodná drobnost přetrvala – zase jsem ubulená. A můžou za to papíroví draci.

Celý článek →

Všemi zavrhované Prokleté dítě

Po tom, co je zrovna milováno celou společností, se dvakrát nehrnu. Na druhou stranu to, na rozdíl od jiných, ani hned zprvu neodsuzuju. Nechci být ve všem stejná jako ostatní, k tomu se ale vehementně nepotřebuju odlišovat. Pokud se mi vážně zalíbilo něco, co je zrovna dost přemílané, tak se mi to holt líbí. Rovněž tak ale můžu říct, že mi nesedlo něco, co teď všichni milují. Nejde o to urputně se snažit jít za každou cenu proti proudu, ale nebát se přijmout své vlastní názory. Proto jsem docela s posměchem pozorovala zástupy lidí, kteří do jednoho neházeli na nový papírový počin paní Rowlingové nic než špínu. Co by na tom bylo špatného, kdyby se jim Prokleté dítě vážně nelíbilo? Jenže když je tak očividné, že to dělají jen kvůli tomu, že se to nelíbí ostatním, je to vážně dost k smíchu. A víte, co na osmého Harryho Pottera říkám já? Že se mi to líbilo.

Celý článek →

Pedofilovo pozdní procitnutí

Samozřejmě netvrdím, že pedofilie není špatná. Můžete si ji sebeurputněji omlouvat jako nemoc, za níž jedinec nemůže, u mě ale nepochodíte. Ne. Konec. Tečka. A šmitec. Ale jak by mohlo být něco špatného na knížkách? A, inu, když je nějaká náhodou psaná o pedofilii? Bezdebatně je to nejrozumnější způsob, jak se na ni z jistého úhlu pohledu podívat. A není prostě super výhra, když je ona kniha, byť pro někoho odpudivá už jen svým tématem, ke všemu neuvěřitelně jemná a napsaná s laskavým citem? Že se vám to zdá jako docela laciný oxymóron? No tak to jste tedy, hádám, ještě nečetli Lolitu.

Celý článek →

Záhady a zranění, kterým neutečete

Nemůžu říct, že já osobně bych dvakrát rozuměla úrazům. Zlomeninu jsem za svůj prozatímní život na vlastní kůži (vlastně kost) neokusila ani jednou, auta mě nemají tendenci srážet, okenní tabule na mě nevysypávají svůj rozbitý obsah a zatím jsem náš dům ani nevytopila, ani nezapálila, ergo nikdo při tom nepřišel k úhoně (a doufejme, že to zatím bude pořád přetrvávat). Kosti se nelámou, modřiny nebují, kůže se netrhá… Cara a její rodina takové štěstí ovšem nemají. U nich se to děje každý rok, bez výjimky. O jednom podzimním měsíci je štěstí samovolně odhozeno stranou a před Caru a její nejbližší jsou bez ustání předhazovány překážky, s nimiž obvykle ani nedostanou příležitost bojovat, a už je zasáhnou. Nastupují záhadná zranění a tragédie, jejichž počátek je nevystopovatelný, a jediné, co se ví, je, že tu je. A vždycky bude – The Accident Season, smolná sezóna.

Celý článek →

Prosluněný Kábul zahalený do mlhavého oparu slz

Lidská lhostejnost je hojně důsledkem bezcitnosti, mnohdy však vychází i z nevědomosti. Je díky tomu naše provinění z netečnosti umírněnější? Stačí následně případné procitnutí, ukázka zájmu a přesvědčení, že i přes vzdálenost a neznámost nám krutost není lhostejná? Když se dozvíme o nějakém problému, ne každý má možnost a prostředky vypomoct, ne každý má konexe, s nimiž by něco zmohl. Když už se o něčem zlém ovšem dozvíme, dokážeme projevit empatii. Soudržnost. Cit. A navíc, lehce provinile, neskonalý vděk za to, že nám bylo umožněno žít přesně ten život, který žijeme. Především v nás ale tluče nesmírná touha jít a hned pomoct, zamezit příkořím. Jako právě po přečtení příběhu o afghánských ženách. Utlačovaných. Necenných. Ač ve všech ohledech stejně cítících jako jsme my.

Celý článek →

Jak rozjet vlastní byznys a stát se šťastným jako blecha

Kdo by nechtěl pracovat na volné noze, nejlépe z domu, kde by své produkty prodával s hrnkem kafe u pusy a přemítáním v hlavě nad tím, jak je zrovna někdo, v jakékoliv práci, děšen nátlakem šéfa? Je ovšem rozjíždění vlastního podnikání tak jednoduché, jak by se mohlo z letmého popisu knihy od Chrise Guillebeaua zdát? A jsou vůbec jeho ideje v naší české společnosti uskutečnitelné? Na to a jiné aspekty si musíte přijít v jeho knize, skrze niž nás seznamuje se svými tipy a radami na spuštění vlastního startupu. Neustále nás ujišťuje, že to není pouze konvenční práce, která nás musí živit, a která nám a naším blízkým musí obstarávat obživu a radosti. Chris sám přišel na to, jak spojit své záliby a schopnosti v jedno - nebo se přinejmenším pokusit vyhledat jejich průnik a využít ten - a myslí si, že když to tak jednoduše šlo u něj, proč se o svoje zkušenosti nepodělit s ostatními a nepomoct jim tak k lepšímu žití? No kouzelné, co říkáte?

Celý článek →