Stín krkavce zahalil mé srdce

Vybavuje se vám onen mořský koník ve filmu Hledá se Nemo, kterému nezbývá než žít v moři, ačkoliv je alergický na vodu? K této situaci bych se dala přirovnat já se svým vztahem k epickým fantasy knihám – nedokázala bych popsat, jak horoucně je miluji, ovšem když v nich dochází na první brutální umučení, jsem nucena zalézt pod peřinu a pro zklidnění mysli myslet na duhu a jednorožce. Jenže já ty knihy vážně miluju. Takže jdu číst znova. A proces se opakuje. Zkrátka si nemůžu pomoct a chci si číst o dracích a jiných stvořeních, chci sledovat rytířské turnaje a mocenské bitvy, chci být u zrodu děsuplných věšteb a sledovat osudy prokletých hrdinů! Ovšem když to chci, musím se holt přenést přes fakt, že fantasy se neobejde bez tun uřezaných končetin a hektolitrů prolité krve, říkala jsem si. Pak mě zahalil Stín krkavce a já se blahem nezmohla na slovo – poznala jsem totiž autora, který se mě konečně nesnažil zaujmout tím, kolik druhů usmrcení pro svůj příběh vymyslí.

V prvním díle, Písni krve, nás autor seznamuje se svým hrdinou Vélinem Al Sornou, malým chlapcem, kterého jeho otec právě nechal napospas před branami Šestého řádu, zasvěcenému pro výcvik zabijáků ve službách Víry. Život v řádu se nemazlí ani s těmi nejmladšími a výcvikem projdou jen ti nejsilnější, jelikož téměř při každé zkoušce riskují učňové svůj život a stane se, že někdy některý z nich zkoušku zkrátka splnit nedokáže. Bytí v řádu je ovšem to jediné, co poznali a z těch, kteří zbydou, se časem stanou mimořádní a nezdolní zabijáci. Dny v řádu však nejsou jen temné – Vélin a jeho spoluučni se rovněž učí společnému žití a díky sledování, jak se během let vyvíjí jejich vzájemný vztah plný loajality a pravého přátelství, je neskutečně jednoduché nechat se omámit tak umně a živě vykreslenými charaktery v jejich středověkém prostředí.

Anthony Ryan, autor série, která mi tak přivedla nejednu milovanou postavu, na to přitom s psaním nejde nijak závratně odlišně, než jiní velcí pisatelé rozměrných a epických příběhů, jaké známe. Ve srovnání se světoznámými velikány vytvořil stejný fantasy základ, jak to má být – úplně nový svět, hrdina, kterého nelze nemilovat, tajemný nepřítel, jehož síla je nepochopitelná, bojování jednak opravdových bitev, tak i těch, které se odehrávají v hrdinovi samotném. Válka, víra a věrnost jsou tři aspekty, které představují základ celé série. Autor zbytečně neplýtvá krví, rozhodně se ovšem nejedná o jemnocitný románek pro vybrané dámičky. Tyto knihy jsou plné krutosti, jsou plné intrik a zvrácenosti, lačnosti po moci, smrtelné touze po něčem, co člověk nemá a mít nemůže, ačkoliv je odhodlán udělat cokoliv pro jeho dosažení.

Vélinův každodenní svět plný tvrdého výcviku, nebezpečí a bolesti přetrvává až do dospělosti a postupně se čtenářem přichází k zjištění, že jeho úloha nebude služba obyčejného vojáka. Předurčení Vélinovy budoucnosti možná není jasné, ale něco jisté je – Vélina čeká budoucnost, jakou zažil jen málokdo, a svými činy nezmění jen své okolí, ani samotné království, ale celý svět, a to i přes fakt, že jako žádný hrdina, ani on o takovou budoucnost nestojí. Průběžně se seznamujeme s prastarou magií a legendami, odhalujeme stabilitu propracovaného světa, spolu s Vélinem čelíme neutuchajícím nebezpečím a novým nepřátelům, poddáváme se lásce, necháme své srdce pukat pod nápory nespravedlnosti a úpíme, neustále a bez přestávky, protože tolik emocí, kolik tahle série vyvolává, snad ani není zdravé.

V prvním díle se jedná víceméně o putování samotného Vélina bojujícího mimo jiné s vlastní osobností, ovšem v dalších dvou dílech, Pánovi věže a Královně ohně, dostává celý příběh komplexnější nádech, přibývá hlavních postav a navíc začíná být jasné, že po celou dobu šlo ve skutečnosti o mnohem víc, než se mohlo zdát. Autora obdivuji za to, že mi jako milovnici fantasy nabídl vše, co od správného epického příběhu očekávám, a ačkoliv i to počal ke konci porušovat, úvod do svého vytvořeného světa mi nabídl bez bezdůvodné krutosti a krvelačnosti, což můj slabý žaludek natisíckrát ocenil. Nelze řádně popsat dějovou linku, jelikož Stín krkavce je pravá hrdinská výpravná fantasy, nic zde nechybí, nic nepřebývá, je to zkrátka slast číst, a ačkoliv se musí nechat, že kvalita dílů postupně klesá – první díl je bezkonkurenčně skvělý a v dalších v nás narůstá pocit, kolik autorovi najednou ubylo sil -, stejně je to bolestné uspokojení vzpomínat na všechny ty okamžiky, které se v knize staly a donutily nás tolik cítit. Vážení a drazí, Anthony Ryan je pro mě Panem spisovatelem.

Anthony Ryan – Píseň krve (#1)
z anglického originálu Blood Song přeložil Jakub Kalina,
vydal Host v roce 2015, 624 stran, brožovaná vazba
- nechat se zahalit Stínem krkavce můžete díky Megaknihám

Anthony Ryan – Pán věže (#2)
z anglického originálu Tower Lord přeložil Jakub Kalina,
vydal Host v roce 2016, 672 stran, brožovaná vazba
- být u vzplanutí válečných ohňů rovněž díky Megaknihám

Anthony Ryan – Královna ohně (#3)
z anglického originálu Queen of Fire přeložil Jakub Kalina,
vydal Host v roce 2017, 688 stran, brožovaná vazba
- a sledovat Vélinův osud až do konce nejinak díky Megaknihám