Pedofilovo pozdní procitnutí

Samozřejmě netvrdím, že pedofilie není špatná. Můžete si ji sebeurputněji omlouvat jako nemoc, za níž jedinec nemůže, u mě ale nepochodíte. Ne. Konec. Tečka. A šmitec. Ale jak by mohlo být něco špatného na knížkách? A, inu, když je nějaká náhodou psaná o pedofilii? Bezdebatně je to nejrozumnější způsob, jak se na ni z jistého úhlu pohledu podívat. A není prostě super výhra, když je ona kniha, byť pro někoho odpudivá už jen svým tématem, ke všemu neuvěřitelně jemná a napsaná s laskavým citem? Že se vám to zdá jako docela laciný oxymóron? No tak to jste tedy, hádám, ještě nečetli Lolitu.

Celý článek →

Záhady a zranění, kterým neutečete

Nemůžu říct, že já osobně bych dvakrát rozuměla úrazům. Zlomeninu jsem za svůj prozatímní život na vlastní kůži (vlastně kost) neokusila ani jednou, auta mě nemají tendenci srážet, okenní tabule na mě nevysypávají svůj rozbitý obsah a zatím jsem náš dům ani nevytopila, ani nezapálila, ergo nikdo při tom nepřišel k úhoně (a doufejme, že to zatím bude pořád přetrvávat). Kosti se nelámou, modřiny nebují, kůže se netrhá… Cara a její rodina takové štěstí ovšem nemají. U nich se to děje každý rok, bez výjimky. O jednom podzimním měsíci je štěstí samovolně odhozeno stranou a před Caru a její nejbližší jsou bez ustání předhazovány překážky, s nimiž obvykle ani nedostanou příležitost bojovat, a už je zasáhnou. Nastupují záhadná zranění a tragédie, jejichž počátek je nevystopovatelný, a jediné, co se ví, je, že tu je. A vždycky bude – The Accident Season, smolná sezóna.

Celý článek →

Prosluněný Kábul zahalený do mlhavého oparu slz

Lidská lhostejnost je hojně důsledkem bezcitnosti, mnohdy však vychází i z nevědomosti. Je díky tomu naše provinění z netečnosti umírněnější? Stačí následně případné procitnutí, ukázka zájmu a přesvědčení, že i přes vzdálenost a neznámost nám krutost není lhostejná? Když se dozvíme o nějakém problému, ne každý má možnost a prostředky vypomoct, ne každý má konexe, s nimiž by něco zmohl. Když už se o něčem zlém ovšem dozvíme, dokážeme projevit empatii. Soudržnost. Cit. A navíc, lehce provinile, neskonalý vděk za to, že nám bylo umožněno žít přesně ten život, který žijeme. Především v nás ale tluče nesmírná touha jít a hned pomoct, zamezit příkořím. Jako právě po přečtení příběhu o afgánských ženách. Utlačovaných. Necenných. Ač ve všech ohledech stejně cítících jako jsme my.

Celý článek →

Jak rozjet vlastní byznys a stát se šťastným jako blecha

Kdo by nechtěl pracovat na volné noze, nejlépe z domu, kde by své produkty prodával s hrnkem kafe u pusy a přemítáním v hlavě nad tím, jak je zrovna někdo, v jakékoliv práci, děšen nátlakem šéfa? Je ovšem rozjíždění vlastního podnikání tak jednoduché, jak by se mohlo z letmého popisu knihy od Chrise Guillebeaua zdát? A jsou vůbec jeho ideje v naší české společnosti uskutečnitelné? Na to a jiné aspekty si musíte přijít v jeho knize, skrze niž nás seznamuje se svými tipy a radami na spuštění vlastního startupu. Neustále nás ujišťuje, že to není pouze konvenční práce, která nás musí živit, a která nám a naším blízkým musí obstarávat obživu a radosti. Chris sám přišel na to, jak spojit své záliby a schopnosti v jedno - nebo se přinejmenším pokusit vyhledat jejich průnik a využít ten - a myslí si, že když to tak jednoduše šlo u něj, proč se o svoje zkušenosti nepodělit s ostatními a nepomoct jim tak k lepšímu žití? No kouzelné, co říkáte?

Celý článek →