Napsat kvalitní tajemnou knihu – tomu se říká výzva. Problémem takových příběhů totiž dost často bývá, že tajemné nejsou ani zbla, a místo toho by se daly oštítkovat čistě jako kýčovité. Hrají si na něco víc, než ve skutečnosti jsou, snaží se nás dostat do kolen prvky, které snad ani samotným autorům nemohli při jejich sepisování připadat originální, a co je na tom všem nejhorší? Že si to ani spisovatelé sami neuvědomují a slavnostně v předení tajů pokračují. Jenže pak přijde chvíle prozření, najednou neví, jakým směrem by měli příběh posunout, a všechno dopadne tak, že naprosto nikdo nemá tušení, o co vlastně jde. Všude jenom zmatek, zmatek a zase zmatek. Jak pro čtenáře, tak samotného autora. No a víte vy co? Tenhle případ je jako vyšitý pro Švadlenu.
